"...takže si představ jaké to bylo. Jak máš občas s takovým člověkem pracovat, v jednom kuse furt nad tebou stojí a kontroluje tě, jestli jsi to provedla správně. Přísahám, že ho jednou odstřelím," stěžovala si Tamara na doktora McKaye.
"Neboj, to znám...," soucitně poznamenala Sofie.
"Ale jinak musím říct, že je to vynikající vědec, jen je mírně otravný," pokračovala dál.
"Prosím tě Tami, tak už si nestěžuj. To ho mám kvůli tobě vyhodit do vzduchu?" ušklýbla se na ni a začala hledat něco ve svém stole.
"Mno, mohla bys... Ale to by si pak musela ještě zničit celou Atlantis, aby to vypadalo jako nešťastná náhoda," se smíchem ji odpověděla.
"Jasně, proč ne," ironicky ji odpověděla. "Nemůžu to najít! Vím určitě, že jsem si to dávala sem," začala vytahovat věci z šuplíku.
"Nevadí, tak já příjdu někdy jindy. Ono to zase tak nespěchá," Tami se začala chystat k odchodu.
"Ne počkej, vím určitě, že to tady někde mám...," mávla na ni rukou, poté si stoupla a přešla ke skříni, kde měla knihy a další věci.
"Podívej, nechci tě zdržovat. Za chvíli odcházíš na misi, já můžu přijít i večer," usmála se na ni Tamara.
"Promiň,ale nemůžu si vzpomenout, kam jsem to dala," Sofie si prohrábla rukou vlasy.
"V pořádku. Stejně už musím jít...," přešla ke dveřím, otevřela je a ještě s úsměvem řekla: "...jo a ptal se po tobě Peter."
"Počkej, co tím myslíš," zavolala na ni, ale Tami už byla pryč. "No jo Tami, ta už jiná nebude," řekla pro sebe a usmála se. Dala se do uklízení vytažených materiálů. Poté dala do batohu poslední věci, které by mohla ještě potřebovat. Následovně si uvědomila, že si zapomněla vzít z jídelny oběd. "Ale ne, já se tam budu muset ještě vrátit," povzdechla si.
Jídelna