15. 4. 2005, neděle, 7:32

Adriana otevřela oči. Ale ještě před tím se o to nějakou tu minutu neúspěšně snažila, ale nakonec síla ducha vyhrála nad slabostí těla. Zamžourala a snažila se zaostřit. Pak jí ale došlo, že leží na břiše a jediné, co může vidět je polštář. Převalila se na záda a zakoukala se do stropu. Snažila se vybavit si, kde je, jak se tam dostala a proč proboha nepoznává vlastní pokoj. Až jí to docvaklo. Je přece na Atlantis a včera toho trochu víc vypila. Další moment, kdy si něco uvědomila. Bolí ji hlava a žaludek má jak na vodě. Tomu se říká krásný začátek. Převalila se na bok a rozhodla se, že se ještě nějakou chvíli bude bude vzpamatovávat z tohoto šoku.

Znovu otevřela oči a zamžourala na budík. Usnula a ani nevěděla, jak se jí to povedlo. Převalila se na záda a pořádně se protáhla. Měla pocit, že se cítí mnohem líp než před hodinou. Tento pocit však zmizel, když se pokusila posadit a zase ji rozbolela hlava.
'Super,' pomyslela si a promnula si unavené oči. Vstala a zamířila do koupelny. Potřebovala pořádně studenou sprchu, aby se konečně vzpamatovala.
Když si dopřála osvěžení, které částečně ulevilo jejímu tělu, zamířila do skříně, aby vytáhla jednu ze svých nových uniforem. Oblékla se, pořádně pročesala mokré vlasy a začala se přehrabovat v knížkách, které si přivezla. Z nějakého důvodu měla v tuhle chvíli pocit, že jediné, co musí udělat, je knihy roztřídit a ty, které by mohla potřebovat při práci, odnést do své laboratoře.
Chvíli na to mířila s plnou náručí ven ze svého pokoje směrem do své pracovny.

Atlantis - Antropologické oddělení