15. 4. 2005, neděle, 8:33 (Laboratoř Meredith)

Skoro zapomněla, kolik práce ji tu ještě čeká. Včerejší úklid opravdu odstranil ty nejhorší a největší překážky pro normální provoz laboratoře, ale to vůbec nesnížilo potřebu provést tu miniaturní práci, kterou jí zde zanechal její předchůdce, ať už odsud odešel za jakýchkoli okolností.
Pravděpodobně se ztratil ve vlastním nepořádku a už ho nikdo nikdy neviděl. Napadlo ji.
Práce to byla zdlouhavá, ale zajímavá. Tolik různých vzorků... většinou povědomých, ale občas narazila i na něco, co se sice podobalo pozemským sloučeninám, ale nebýt těch dokumentů, co si musela před misí nastudovat, by to jen s těžkostí určovala přesně. Po půlhodině pochopila i ten zdánlivě neexistující systém popisků. Nejvíc pomohl nález katalogizačního sešitu, který si předchůdce vedl. Hodně dávno na škole jim říkali, jak se dají vést poznámky k nálezům. Ona osobně si oblíbila všechno psát přímo ke vzorku, ne to popisovat někam bokem do poznámek.
Rozhodla se tady zavést svůj systém, z toho stávajícího by se do měsíce zbláznila. K popisování vzorků jí ovšem chybělo něco, čím by to popisovala. Nezbylo než se vydat na výpravu pro propisky a když už bude na cestě, mohla by se stavit i na něco ke svačině, tohle vypadá na dlouho.
Pokoj

Příchod do místnosti jí zase jednou znechutil její současnou přítomnost na Atlantis. Bylo poznat, že se zde něco děje, ale jestli to byl zamýšlený úklid nebo větrání dokumentů po povodni se dalo jen těžko rozeznat.
"Jak bylo to hloupý přísloví? Rychle do toho a půl je hotovo?" mluvila pro sebe... "Asi ne, ale jak to bylo?! Kašlu na to, už mi tady z toho i vypadávají věci z paměti. Nejvyšší čas to dodělat." Řekla si než došla k místu, kde se naposledy snažila seřadit vzorky písků z nějaké pouštní planety.
Ale nejdřív se nasvačím! Rozhodla se po dosednutí na židli a po pohledu na cizí poznámky...

Nebyly to ani dvě hodiny, co dojedla svačinu, která sice byla celkem skromná, ale hlad měla pořádný. Porzhlédla se po pracovně.
To bude tím pobíháním mezi jednotlivými přihrádkami, policemi, stolem a sbírkami... mumla si pro sebe.
Opravdu udělala kus práce, chaos se změnil jen v občasný nepořádek, vzorky byly uspořádány jak to jen nejlépe svedla a dokumentace začínala mít hlavu a patu.
Stejně si to ještě pětkrát přehodím, jakmile se dostanu do terénu a začnu přidávat vlastní výzkum. posteskla si.
Znovu se silným zakručením ozval její žaludek.
No jo, pořád, ještě chvíli, tohle chci dodělat... Kuš, asi budu potřebovat někoho, aby mi dělal společnost. Ta samomluva se začne brzo rozšiřovat a až si budu povídat sama se sebou v místnosti plné lidí, tak to bude trochu trapas.

Už to bylo několik hodin od skromného oběda, kdy narychlo odběhla od rozdělané práce, otočila se v jídelně pro pár kousků jídla, jež si vzala s sebou, část snědla už za chůze, zbytek v laboratoři a hned pokračovala v dokumentaci.
Povinnosti utěšeně ubývaly, roztřídila většinu zbývajících dokumetnů a co potřebovalo hlubší výzkum dávala na boční hromadu. Ta ovšem za poslední tři hodiny vzrostla dvojnásob, což byl jasný signál, že se přestává soustředit. Nebylo se čemu divit, při pohledu na hodinky se zarazila a musela si čas ověřit na hodinách notebooku, kde se ovšem denní doba potvrdila.
No nic, zítra je taky den... proběhlo jí hlavou, postavila se na zdřevěnělé nohy, protáhla se, jak to jen šlo a vydala se do jídelny pro něco teplého do žaludku.
Chodby