13.4. 2005, pátek, 7:04

Larisa následovala poručíkova příkladu a uklidila po sobě tác a vyrazila za ní spolu s ostatními.

"Eh," vydechla trochu zaraženě Adriana, takhle rychlý zvrat a následný odchod nečekala. Podívala se do poloplného hrnku, mávla nad ním rukou, kývla na Meredith a naznačila jí, aby šla s ní, a také rychle vyrazila za Larisou. Ačkoli bude čekat před zasedačkou a zasedání se osobně nezúčastní, pořád ještě to neznamená, že ví, jak do zasedačky vůbec trefit.
"Nebude ti vadit, že se mnou budeš čekat na chodbě před zasedačkou?" pohlédla na na Meredith a ještě více zrychlila krok, protože Larisa jí zrovna zmizela za rohem.
Atlantis - Zasedací místnost

Když Meredith konečně došlo, že se opravdu odchází, byla většina lidí kolem stolu už ve dveřích. Sledovala Adrianu a na její otázku souhlasně přikývla. Přeci jen se jí nechtělo samotné opět bloudit po zatím neznámých chodbách rozlehlé Atlantidy. Tak tak stačila ostatním, přeci jen ji kotník při rychlejší chůzi trochu bolel...
(tam co všichni přede mnou ;-))

"Svým způsobem to bylo zadostiučinění," vyprávěl podplukovník, když vstoupili do jídelny, která se za tu skoro hodinu, co tu nebyla Larisa, stačila vyprázdnit. Jen u několika stolů seděli lidé a spíše relaxovali, po celodenní práci.
"Nepovídejte," podivila se Larisa nad Sheppardovým vypravováním. Oba během rozhovoru přešli k pultu, kde si nalili kávu, a sedli si ke stolu, který byl blízko zábradlí a tak se odtud dali krásně pozorovat dění ve městě.
"Vážně," přikývl hlavou podplukovník na zdůraznění svých slov.
"Vaši nadřízení z toho asi nebyli moc nadšení," zamíchala s kávou a opatrně se napila. Ale její opatrnost jí nebyla co platná. "Au." Hlesla, když si opařila jazyk.
"Pozor, doktorko. Ta káva je čerstvě udělaná," upozornil ji podplukovník na to, co už ozkoušela.
Larisa se zamračila na hrnek. "Toho už jsem si všimla. Mám smolnej den." Posteskla si.
"Co se dá taky očekávat od pátku třináctýho," podotkl podplukovník.
"Dneska je pátek? A třináctýho?" Podivila se Larisa. Tohle pro ni byla novinka. V poslední době ztrácela pojem o čase. "Super, tak tím se dnešek vysvětluje."

Larisa a podplukovník Sheppard seděli v jídelně už nějakou dobu, za kterou Larisa zjistila, že se jí Sheppard zamlouvá čím dál tím víc. Přistihla se i při myšlence, že by jí nevadilo, kdyby ji šel doprovodil až do pokoje a... Tyhle myšlenky se ze všech sil pokoušela zatlačit dozadu, protože při nich začínala vždycky rudnout a podplukovník byl dost všímavý. Neuměla své emoce doststečně skrývat a tím se někdy dostávala do trapných situací.
"Podplukovníku, ten zbořený profil vám do smrti nezapomenu," rozohnila se, když přišla řeč na archeologický výzkum na M5X4-9861, kde si Sheppard stoupl na profil sondy a ten to nevydržel a spadl. V tu chvíli myslela, že ho zabije. Měl jedné štěstí, že neměla po ruce nic čím by ho praštila nebo mu jinak ublížila. "Budu vám muset dát školení, jak se chovat při výzkumu."
Sheppard viditelně zbledl. "Vážně?"
Larisa se naklonila blíž k plukovníkovi a výhružně zašeptala. "Jestli se to bude ještě opakovat."
"Eh," vydechl. Larisa se musela začít smát jeho reakci. Vypadal dost sklíčeně. Na co nějaké Wraithy, když mu může ublížit naštvaný archeolog.
Podplukovníka zachránila jeho vysílačka. "Tady Sheppard."
Chvíli bylo pro larisu ticho a pak podplukovník řekl: "Dobře, za chvíli jsem tam Konec."
S omluvným výrazem se podíval na Larisu. Budu muset jít, doktorko, povinnosti volají."
Larisa ucítila trochu litosti. "Škoda. Dobře se s vámi povídá."
"S vámi taky," usmál se na ni voják. "Uvidíme se zítra. Mám vám zase v sedm přijít pro věci?"
"To by jste byl laskav," usmála se na oplátku, "ale raději se vemte někoho, aby vám to pomohl odnést. Bude toho dost."
Vstal. "Dobře. Dobrou noc."
"Dobrou, podplukovníku," řekla s sledovala ho dokud jí nezmizel z očí. Pak věnovala svou pozornost zbytku studené kávy, kterou po chvíli dopila a vyrazila do své pracovny nachystat vše potřebné na zítřek.
Chodby