14. 4. 2005, sobota, 1:34

"Hm," mumlala si Adriana pod nosem, zatímco listovala v knize. Už potřetí za poslední minutu se zavrtěla, přeci jen měla lehce otlačené pozadí z toho sezení, byť na poměrně pohodlné posteli. Zrakem zavadila o budík na stole, ale rychle mu věnovala zpět svou pozornost, aby se ubezpečila, že se nepřehlédla.
"No super," povzdechla si, "to už je tolik?" podivila se nad časem, který strávila čtením místo toho, aby se pořádně vyspala na teď už dnešní misi. Pak se zahleděla na rozečtenou knihu. Nedokázala jen tak přestat, nemohla si pomoct, ale něco jí na tom všem nesedělo.
Ale no tak, Thomas by žádnou chybu neudělal. Jsem jen vykolejená z nedostatku práce, konstatovala sama pro sebe, zaklapla knihu a odložila ji na stolek. Ještě si uvědomila, že vlastně nebyla ve sprše, ale v tuhle dobu se jí tam rozhodně nechtělo. Tak se jen převlékla s tím, že se osprchuje až ráno.
Nastavila si budík na pět hodin, bože, to je za trest, pomyslela si při pohledu na hodiny a uvelebila se ve své nové posteli.

Adriana se s trhnutím vzbudila, když jí pronikavý zvuk budíku vlezl až do morků kostí.
"Uah," vydechla zoufale, nahmatala poslepu budík a ukončila ten nesnesitelný rámus. "Ježiš," ještě dodala, aby dané situaci přidala na zoufalosti. Otočila se na druhý bok a odevzdaně hodlala pokračovat ve spánku. Jen tak chvíli ležela se zavřenýma očima a snažila se zase usnout, ale podvědomí tomu už nechtělo a spát ji nenechalo. Lehla si na záda, jen tak chvíli koukala na strop, pak zavřela oči a koukala přes víčka na strop, zase je otevřela, zavřela, otevřela, zavřela... Po necelých dvaceti minutách se odhodlala, posadila se na posteli, naposledy zoufale vztechla, než vstala a zamířila do koupelny.
Když vylezla ven, byla hned o něco čilejší. Zabalená v osušce se přehrabovala ve skříni a hledala tričko patřící k uniformě. Nakonec jedno našla, všechna však byla až na spodku hromádky. Ještě vytáhla kalhoty i bundu a oblékla se.
"Eh," konstatovala výsledek v zrcadle, nespokojenost ale pravděpodobně způsobily mokré vlasy, které se jí ovšem v žádném případě nechtělo fénovat. Ještě má čas, však ony uschnou.
Ze skříně vytáhla batoh a začala do něj skládat věci, které by se jí mohly hodit na dnešní misi. Bohužel ne vše potřebné měla tady, zbytek je v její laboratoři, kam nebude snadné trefit. Ale i to ještě chvíli počká. Naopak vytáhla z kapsy kalhot, které měla včera, plánek města, kde si zaznamenala cestu do nejdůležitějších částí města. Podívala se na modrou čáru vedoucí od jejího pokoje do jídelny a s vidinou silného kafe se odhodlaně vydala tímto směrem.
Atlantis - Jídelna

Jakmile dorazila z laboratoře, neváhala ani vteřinku, sundala ze sebe všechno oblečení, které strčila do jednoho igelitového pytle, aby to pak mohla odnést k oprání. Okamžitě zamířila do sprchy a chvíli na to byla venku, konečně spokojená se svou vůní. Vysušila si vlasy ručníkem, převlékla se do čistého a rozhodnuta se konečně pořádně najíst, zamířila rovnou do jídelny. Snad to nebude dlouho hledat.

Atlantis - Jídelna

Adriana se před svým pokojem rozloučila s majorem Lornem, ale stále měla pocit, že mu dostatečně nepoděkovala. Svým způsobem to bylo jen dobře, protože v tomhle stavu by to poděkování nemuselo být nejvhodnější.
Motala se jí hlava a tak jen došla k posteli a posadila se na ni. Na sprchu neměla dost sil, ale rozhodla se, že na převlečení ještě má a tak také učinila. Ještě se doplazila do koupelny, pokusila se o vyčištění zubů. Do pusy se trefila, ale dostatečná hygiena vypadá trochu jinak. Však to napraví zítra.
Bylo sice teprve před devátou, ale Adriana padla do postele a chvíli na to byla v říši snů.