14. 4. 2005, sobota, 7:12

Adriana se přehrabovala v šuplících svého nového stolu, který se nějakým zázrakem do rána objevil v místnosti, kterou si včera vyhlídla jako osobní pracoviště, a hlededala nějaké dokumenty a zprávy o předešlých výzkumech v jejím oboru. Dotyčný dobrodinec, který její kancelář prakticky přes noc vybavil pracovním stolem a laptomem, nezapomněl ani na tuhle část a do zásuvky vlžil kopie zpráv, které by ji mohly jakkoli zajímat.
Hlavu měla zastrčenou někde v útrobách stolu, kam se teď pokoušela narvat pár svých věcí, když za ní přišel Matthew Davis. "Ehm, paní doktorko?"
"Cože, ano?" vylekaně vyštěkla a praštila se hlavou o jeden z šuplíků. Mnula si rostoucí bouli na hlavě a pohlédla na narušitele.
"Já, eh," trochu se zakoktal Matt.
"To je dobré, co potřebuješ?" otázala se ho a stále se věnovala své hlavě, ale druhou rukou pokračovala ve vyskládávání.
"Jen jsem se chtěl zeptat, co mám dělat, zatím co vy budete na misi, tak nějak tu není žádná práce, ani papírování, když jsme teprve přiletěli a..." nedomluvil, protože mu Adriana skočila do řeči.
"To tys zařídil, aby mi vybavili tuhle místnost?"
"Já... myslel jsem, včera jste říkala..." trochu znejistěl.
"Skvělá práce, moc ti děkuju," věnovala mu zářivý úsměv.
"Nemáte zač," trochu nejistě odvětil.
"Jinak k té práci... hm," zamyslela se Adriana, ať přemýšlela nad čímkoli, pořád ji nenapadalo, co by tady mohl dělat, když nemají žádnou novou práci, "kolik jsi toho přečetl o Wraithech a jednotlivých humanoidních rasách v téhle galaxii?" zaptala se jako by mimo mísu.
"Já, to co se naskytlo, ale vesměs toho moc není."
"Dobře, v mém stole je několik spisů, jejichž obsah by tě mohl zajímat, co přečteš, to přečteš, zbytek později. Je třeba co nejrychleji se seznámit s místními obyvateli," mrkla na něj Adriana a hodila mu první spis z hromádky, kterou si sama pro sebe nachystala na stůl, že si je přečte hned, jak se vrátí a jak najde nějakou tu volnou chvilku.
"Dobrá, děkuju," odvětil s úsměvem, bylo vidět, že je rád, že dostal za úkol zrovna tohle, pořád by mohl dělat něco mnohem horšího.
"Neviděl jsi můj batoh?" prohodila, zatím co okukovala stůl ze všech stran a hledala své zavazadlo.
"Myslím, že leží v laboratoři u pitevního stolu," odvětil Matt.
"Jo, vlastně," chytla se za hlavu, "Díky, Matte."
Vzala do rukou druhou hromádku s několika knihami, poznámkovým blokem, foťákem, spoustou igelitových sáčků v nejrůznějších velikostech, gumové chirurgické rukavice a nějaké ty psací potřeby. Měla bych si pořídit pouzdro, zamyslela se, když balancovala tak, aby udržela jednu z propisek na hromádce.
"Ou, nechcete pomoct?" vyhrkl Matthew, když tak tak zachytil padající foťák.
"Ne, díky, to je dobrý," opatrně odpověděla, snad aby její hlas neshodil nějakou další věc.
Došla až k pitevnímu stolu a doslova na něj vyklopila všechny ty věci. Vzala ze země batoh a začala do něj vybavení skládat. Už tam pár věcí, jako archeologické potřeby a nějaké ty chemické prostředky určené k ošetření pozůstatků, měla a tak jí dalo poměrně zabrat, nastrkat tam všechno. Nakonec se jí to ale podařilo.
"Ne, sakra, svačina," zazoufala si při pohledu na narvaný batoh a svačinu ležící stále na jejím stole. "No nic," s těmito slovy strčila pití do postranní kapsy a jeden sendvič narvala nahoru do batohu a značně jej přimáčkla. Podívala se ještě na ten druhý, který prostě neměl sebemenší šanci se tam vejít, a tak si jej strčila do poměrně velké kapsy uniformy. Ještě, že je v sáčku.
Rozloučila se se svým asistentem, který svou práci zatím vykonával více než dobře, a vyrazila k hangáru Puddle Jumperů.
Alantis - Hangár Puddle Jumperů

Adriana se svými nebožtíky konečně dorazila do své pracovny. Dokonce se jí zdálo, že si cestu pamatuje, že by se přeci jen začínala orientovat? Poděkovala mariňákům a taktně je povystrkovala z laboratoře. Spolešně s Mattem, který tam seděl a četl si jednu z knih, kterou mu půjčila, naskládala krabice a pytle s materiálem do karanténní místnosti vzadu v laboratoři. Pro dnešek měla padla a jediné, co teď potřebovala byla pořádná sprcha, protože měla pocit, že lehce pochytila vůni jednoho z jejích rozkládajících se nebožtíků. Rozloučila se s Mattem a zamířila do svého pokoje.

Atlantis - Pokoj Adriany