14. 4. 2005, sobota, 7:36

Larisa ve spěchu vešla do hangáru s puddle jumpery s tím, že příjde jako poslední a že na ní všichni budou čekat, ale prozatím tam byli je tři vojáci, podlpukovník Sheppard, major Lorne a kapitán Merwick. Po po dalších dvou členech jejich maé vědecké expedice ani vidu ani slechu.
Přišla k jumperu u kterého stáli vojáci a nahládla dovnitř, jestli tam třeba není zbytek. "Ony tady ještě nejsou?" podivila se Larisa, projednou se na ni nečekalo.
"Ne," odpověděl rozladěně podplukovník, čekání ho nebavilo.
"Fajn," prohodila Larisa a vlezla do jumperu, kde si odložila batoh a stativ.

Dorazily do hangárů, kde jak vidno se čekalo jen na ně.
"Zdravím Sofie, paní doktorko," pozdravil je Alex. Obě mu odpověděly úsměvem. Podplukovní Sheepard vyšel z lodi, Peletierová zasalutovala.
"Poručíku, jdete pozdě! Odchod na misi byl, pokud vím v 7:30," spustil na ni podplukovník.
"Omlouvám se, pane. Zdržela jsem se s doktorem Zelenkou, ohledně jednoho výzkumu. Ale podrobnosti vám jistě vykládat nemusím," odpověděla mu Sofie, při tom se mu dívala přimo do očí a ještě nějakou chvíli tak vytrvala bez mrknutí. Podplukovník nesnášel, když tohle dělala. Navíc byl značně netrpělivý a neměl náladu se dál s poručíke bavit. Raději odvrátil hned svou pozornost na doktorku.
"Víte, paní doktorko, když se řekne že odchod na misi je v 7:30, tak je v 7:30. Ale proto, že jste tady nová, vás to omlouvá. Jen si to pro příště prosím zapamatujete," otočil se a zamířil do jumperu. Ostatní ho následovali.

"Nebojte, vím, co znamená odchod v určený čas, ale když už se tu nikdo neobtěžoval nováčkům vysvětlit, kudy se jde kam, tak si potom zbytečně nestěžujte a mimochodem, mrtvoly nám neutečou, pokud vím," trochu nepříjemně odvětila, ale podplukovníkova reakce se jí nezamlouvala. Chápe, že kázeň je důležitá, ale na druhou stranu není voják a čím víc do ní budou vojáci hučet, tím spíš je nebude poslouchat, má svou hlavu a je zvyklá sama rozdávat rozkazy, ne je od někoho se zeleným mozkem a inteligencí sotva poloviční dostávat.
"Příště se to opakovat nebude, už TOTIŽ VÍM, kde jsou hangáry," značně zdůraznila slovní spojení totiž vím, aby tím dostatečně výrazně naznačila, že by bylo vhodné, kdyby se kromě přihlouple nafoukaného chování pokusil i o nějaké to slušné gesto a třeba ji příště doprovodil, když nebude znát cestu k místu setkání. Pak jen mlčky nastoupila do jumperu, jako by se vůbec nic nestalo a usmála se na majora Lorna, který stál za Sheppardem.

Podplukovník se jal pilotování jumperu, vedle něj si sedl major Lorne. Ostatní si posedali dozadu. Obě doktorky na jednu stranu, kapitán a poručík na druhou.
"Takže dneska je z tebe vědec?" rypl si do Sofie Alex.
"Hmm, ani bych neřekla," a mrkla na svou zbraň. "A nech toho, nemám ráda, když mě takhle kastlíkuješ."
"Tak se nečerti, myslel jsem to ze srandy," zakýval hlavou kapitán.
"Promiň, ale on mě dokáže tak vytočit. Mnohdy už jen svou přítomností a to ani nemusí promluvit," zašeptala a pohledem ukázala na Shepparda. Podlukovník mezitím s jumperem vzlétl a přeletěl do místnosti s bránou.
MX-4380

Do hangáru se dostala mnohem rychleji než čekala, asi díky tomu milému vojákovi, který ji doprovodil a hned na to byl odchycen jakýmsi důstojníkem, takže opět osaměla. Při prvním pohledu do hangáru jí bylo jasné, že s výpravou se dnes už nerozloučí, ale nejdřív přivítá, jakmile se vrátí.
Teď už se jen naskýtala otázka co bude celý den dělat. Zavřít se v pokoji a vymýšlet plán na zbytek povinné izolace se jí chtělo asi jako psát domácí úkoly na základní škole. Prozkoumávatdalší části Atlantis, občas se ztratit a nechat se dovést správným směrem bylo sice zajímavější, ale už jí začínalo být trapné, ptát se pořád na cestu.
Otočila se na podpatku s tím, že něco vymyslí po cestě (neznámo kam) a při zakručení žaludku, když se otevíraly dveře z hangáru, byl momentální cíl hned jasný.
Taková ta místnost s židlemi, stoly, lidmi, jídlem a pitím

Larisa byla ráda zpátky na Atlantis. Po cestě měla tendence vždycky vylézt z jumperu mezi prvními a nadéchnout se atlantského vzduchu a i když teď byla ta tendence velice akutní, tak počkala až s rozkládající se mrtvolou Wraitha budou co nejdál. Pak se konečně odvážila vylézt z jumperu.
"Už je pryč," ulevilo se jí. "To jsou nápady brát s sebou rozkladájící se Wraithy." Zamumlala si spíš pro sebe a pak se vydala do svého archeologického oodělení, kde si vybalila věci a výkresy zařadila do předem přípravené složky. Pak se vydala do svého pokoje.

Pokoj Larisy