Daniela na sebe začala být pyšná. Cestu z ošetřovny do kanceláře doktorky Weirové našla celkem rychle a ani se nemusela ptát. Rychle vyběhla od brány po schodech. Zastavila se, aby zaklepala.
"Dále," ozvalo se z útrob kanceláře. Vešla do místnosti.
Doktorka seděla za stolem a s někým hovořila. McNillová za sebou nesměle zavřela a zůstala stát na místě.
"...takže to tak zůstane," mluvila zrovna Elizabeth. Muž, se kterým hovořila, přikývnul. Byl to světlovlasý a modrooký Němec. Teď se doktorka otočila na Danielu.
"Doktorko McNillová, tohle je doktor Petr Schwarz, je váš podřízený," představila je. Petr se na Danielu usmál a podal jí ruku, přijala ji. Musel být o něco starší. Pak si teprve vzpomněla, že ho zná z Deadalosu a něco jí říkalo, že možná i odněkud jinud.
"Mezitím než jste přišla, doktorko, vysvětlila jsem tady doktorovi, kde se nachází vaše pracoviště," doktorka se na chvilku zarazila a přehrabovala se v papírech. Pak znovu vzhlédla k McNillové, chvilku ji pozorovala.
"Co se vám stalo?" zeptala se po prohlídnutí její tváře. Daniela na ni koukala, samozřejmě nevěděla. Doktorka jí napověděla a McNillová vystřelila rukou k spodní čelisti. Setkala se pouze s bolestí.
"Ach tohle, ráno jsem spadla ze schodů." Vazala si nabízené materiály od Weirové.
"Aha," poznamenala doktorka, "doufám, že vaše spolupráce přinese jen to nejlepší." Usmála se na oba a tím naznačila, že mají odejít z kanceláře.
Před kanceláří se oba chvilku pozorovali.
"Neviděli jsme se už někdy?" vyhrkly zároveň a pak propukly v smích.
"Tedy kromě Deadalosu," dala věci na pravou míru Daniela. Petr kývnul, že rozumí.
"Počkejte, nebyla jste náhodou ve výzkumném chemickém institutu v Berlíně?" Na Němcově tváři se objevilo pochopení. McNillová se usmála.
"Ano...tentokrát se role vyměnili," poznamenala a zavzpomínal. Pomalu se rozešli k bráně.
"Když tedy pracujeme spolu, nemohli bychom si tykat? Nepracujeme takto poprvé," nahodil v naději Petr. Daniela kývla. Společně se vydali do útrob města...
Atlantis, laboratoře - chemická laboratoř Daniely