"společenská" místnost 14.3.2005,sobota,19:10

"No to bude... Musíme ho dohonit," s úsměvem malého dítěte prohlásila Sofie.
"Tak tuhle zábavu si nechám ujít. Raději počkám na ostatní a na to co přinesou z výpravy," oznámila jim se smíchem Olga.
"Dobře, alespoň tady pohlídáš chudáka Petere, aby ho někdo neukradl," jen tak prohlásila Adriana a zase se všechny začaly smát.
"Allons-y," poznamenala Sofie, když bycházely z místnosti a nahodila šílený úsměv. Jak Adriana, tak Olga vybuchly smíchy.
Chodby

Skupinka tří žen, hladového žlutku Antona a půlky mísy chlebíčku dorazila do tajné místnosti ruské expedice. Hned ve dveřích je uvítalo slastné zachrápání a Olga. Petr radostně chrápal na balkóně a Ruska odpočívala. Jakmile dorazili, tak jim nalila skleničky, vzala si jeden chlebíček, stejně jako ostatní.
"Neměli bychom jeden nechat Petrovi?" prohodila Olga.
"To ho rovnou vzbudíme, musel se prořezat už celou pevninou...to nikdy nestihneme spálit..." dodala Daniela. Vadilo jí jeho chrápání.
"Zkoušeli jsme to," vyprskla Ruska. Nálada se po jejich příchodu trošku zvedla, zato obsah láhví ubyl.
Doktorka chemie nechápavě zakroutila hlavou. V jedné ruce s chlebíčkem a v druhé s sklenou vyrazila na balkón. Ostatní v místnosti po sobě nechápavě koukali. Za chvíli slyšeli přeurčení rozřezaného stromu a spoustu německých nadávek. Daniela se vrátila dovnitř. Úsměv měla od ucha k uchu. Půlku chlebíčku měla v sobě, stejně jako toho panáka.
Za nedlouho po ní se vpotácel i Petr, masíroval zadní sedací část svého těla. Podle jeho výrazu mohli usoudit, že to nebylo poprvé, co ho doktorka takhle vzbudila.

"Tak mě napadá," usrkla si ze své skleničky Larisa,"Kde je zbytek?"
Olja se jala vysvětlování. "Šly hledat doktora."
Larisa se zasmála. "To toho už tolik vypily za tu dobu, co jsme byli pryč, že musely vyhledat lékařskou péči? No jo, asi toho moc nevydržej." A na důkaz svých slov kopla do sebe zbytek skleničky, aby oststní viděli, že ona se jako správná Ruska a archeolog umí s alkoholem poprat.
"Ale nedivila bych se, kdyby měly namířeno přímo k psychatričce," podotkla Olga. "Žvatlaly nějaký blbosti a že musí najít doktora."
Petr se pustil do chlebíčku. Bylo jasné že mužská část téhlé společnosti se rozhodla zlikvidovat tác chlebíčků sama a s nikým se nedělit. "Myslím, že najít doktora takdy nebude problém. Dyť tady je každej druhej doktor."
"To budou brzo zpátky," pořádně si zavdala Olga.
Larisa se mezitím rozhodla, že z vodky přejde na athosianskou pálenku. Bude muset zapít to že dnes večer od Johna dostala košem. A tomu si rozbalila svůj úlovek z jídelny.

"Šly hledat doktora." Zaslechla Olgu mezi snahou dostat se taky ke chlebíčkům a přitom schovat svou skleničku z dosahu Rusů. Momentálně potřebovala něco dostat do žaludku a alkohol to zrovna nebyl.
Pozorně vyčkávala mezi momentem kdy se z mísy obsloužil Petr a než si Anton uvolnil ruce. Beskurychle (tedy tak rychle, jak jí její rovnovážné ústrojí momentálně dovolovalo) se natáhla po nejbližším chlebíčku, když za sebou uslyšela: "Mě taky jeden, prosím!"
Byla to Daniela, která měla nejspíš podobné potíže jako Meredith. Ještě jednou chňapla po další potravině a podávala ji doktorce, jež s vděkem přikývla. Koutkem oka si všimla vražedných pohledů obou hladových samců, raději se proto věnovala rozhovoru Larisy s Olgou, nerada by se připlatla do bitky o žvanec... počká až nebudou oba dávat pozor a uzme celou mísu!
Mezitím se ovšem zapomněla soustředit na skleničku, takže měla opět dolito. Asi toho doktora budu taky brzo potřebovat. pomyslela si.

"Vidíš to," zakroutila nevěřícně hlavou Olja, když se jí podařilo dolít Meredithinu skleničku.
Larisa pokrčila rameny a zakousla se do tyčinky. "No, jiná nátura, ale my se nedáme!" Ďábelsky se usmála archeoložka.
Olga se zatvářila skepticky. "No jo, ale dvě už nám zdrhly."
"Však ony se vrátí. S výplachem žaludky a klistýrem na cestu."
"Ty jim fakt přeješ," zasmála se druhá z Rusek. "Hele, podívejte se, dámy." ukázala na talíř, kde už bylo pár posledních chlebíčků. "Chlapy, že se nestydíte," vyplísnila je a hned si jeden vzala, protože ještě neměla.
"Co se tak čertíš? Dyť tu jsou od toho, aby se snědly, ne?" Žďouchl loktem do vedle sedícího Petra, aby podpořil jeho slova. Ten okamžitě přikývl, protože zrovna měl plnou pusu.
"Snědly, ale ne sežraly," Olga Larise najednou připomínala generála a divila se, že je ještě jen seržant. Se svou schopností všechny a všechno zdrbat si byly trochu podobné. Možná proto si tak rozuměly.
"Jsou moc dobrý," snažil se ke své obhajobě přidat Petr.

"Pracky pryč! Šáhneš na něj a useknu ti ruku!" Petr, který se natahoval pro poslední chlebíček, strnul. Daniela využila jeho chvilkové nepozornosti a rychle ukradla poslední chlebíček.
"Ten jsem chtěl já!" prohlásil zklamaně chemik.
"Dobře, můžeš si kousnout, ale jen jednou!" Petr, hadový žaludek, otevřel hangár a půlka chlebíčku v něm zmizela.
"Dík teda," vypadlo z překvapené Daniely a sama se pak vrhla na druhou půlku. Larisa všem dolila pálenky anebo vodky.
"Přece nebudeme sedět na suchu," okomentovala své počínání. Olga jí nadšeně přikývla. Petr se rozvalil v křesle, Meredith nevěřícně koukala na dalšího plného panáka. Poslední nezmíněný Anton si přesedl k Olze a strčil do ní.

A Olga mu to pěkně vrátila a zase byli v sobě, ale bylo to přátelské škádlení a jelikož je to u nich na denním pořádku tak jim Larisa nevěnovala moc pozornosti a věnovala své tyčince, na kterou si díkybohu zuby nebrousil nikdo jem ona sama. A k tomu samozřejmě popíjela athosiankou pálkenu, která způsobovala, že v kombinaci s tyčinkou chutnala zvláštně. Archeoložka mezitím pozorovala ostatní. Olja s Antonem do sebe rýt už přestali, ale zato její setřenice se svým asistentem o něčem diskutovala. sem tam se k nim připojila i geoložka, která se svého nově dolitého panáku ani netkla. Asi nechce míz zítra bolehlav, prolétlo Laře hlavou, ale sama si pořádně zavdala. Pomalu cítila, že na ní alkohol začíná pomalu ale jistě zase působit. Jo musím zapít ty kopačky od Johna. Tím si zase připomněla jeho domítavou reakci hlavně potom co mu řekla kdo tu je.
Povzdechla si. Bude se muset poptat, proč se s poričíkem peletierovou nemají dvakrát v lásce. Tohle jí vážně zajímalo.

Adriana a Sofie pořád ještě nebyly zpátky, takže to buď už úplně vzdaly a leží někde na chodbě Atlantis, pokud neměly to štěstí a dostaly se až do vlastních postelí, či ještě někde pobíhají v lehce podnapilém stavu a hledají nějakého zdravotníka, který by vyhovoval jejich představám, nebo už ho našly a jen neví kudy zpátky.
K tomu všemu se mezi jinou diskuzí dobrali obyvatelé jedné odlehlé místnosti na mimozemské základně Atlantis, kde momentálně vrcholila nějaká opilecká hra, kterou navrhl, kdo jiný než, Petr. Jeho pád mezi dvě sedačky byl ohodnocen bujarým smíchem přihlížejících.
"Tak to by snad stačilo..." pronesla Olga a podala mu jeho nedopitého panáka, "to máš jako cenu útěchy a jako odměnu za tvůj nápad ti doleju dalšího." Přičemž mu ukázala láhev se zbytkem athosianské pálenky, kterou za posledních 15 minut skoro dopili. Petr se nezmohl na slovo.
"Myslím, že tohle už víckrát hrát nebudu!" ohodnotila akci jeho kolegyně, Daniela.
"Souhlasím!" Zaznělo ze vzdálenější pohovky, kde posledních pět minut ležela geoložka, v každé ruce rozpitého panáka. To byl její trest, že se pokusila hry neúčastnit - bude do té doby na "samotce", dokud oba nedopije.
"Ticho tam!" zakřičela Larisa a zmávala na ni lahví s vodkou. Meredith se jala předstírat potah na pohovce.

"Tak kdo je další," zazubila se z vesela olja, tahle hra ji bavila čím dál víc jak jí stoupal obsah alkoholu v krvi.
"Myslím, že ty," vybídla ji její ruská kolegyně. "Do toho, Oljo, předvěď nám něco?" povzbudila ji pokříkem a pak se přistihla, že to bylo rusky, už jí pomalu přestává fungovat mozek.
Olga se zvdela a stoupl si na místo, kde před chvílí stál Petr a předváděl raketoplán, se kterým potom přistál mezi pohovky. "Tak jdeme na to." A začala něco nebo někoho napodobovat.
Jako první se chytla Daniela. "Je to osoba?"
Seržant přikývla a hned předváděla dál.
"Je to někdo z expedice?" zeptala se Larisa, když jí pomalu docházelo koho napodobuje.
Znovu přikývla. A když si své krátké vlasy upravila do jistého účesu byl vše jasné.
chtěla jméno dotyčného vykřiknout. Ale Anton, který ležel na pohovce a vypadalo to, že spí, byl rychlejší. "Podplukovník John Sheppard."
"Správně," zazubila se Olja.
Ze zadu se ozvalo. "Kdo to sakra je?"
"Můj šéf," řekla a nalila Antoškovi panáka za odměnu a sobě taky.
"Ale to není fér,"ozvala se Daniela, "my jsme tady nový a neznáme ho."
"Neznáte, ale poznáte," nedala se Olga. " jestli chceš dolít tak satčí říct." Ďábelsky se usmála a už si to s vodkou šinula k chemičce jen jak ji to hormada vypitých panáků dovolovala.

Daniela se vůbec nebránila. Nechala si dolít.
"Zítra mě bude špatně!" zasmála se a překlopila do sebe panáka.
"Alespoň to bude stát za to!" řekl Petr a vyhrabával se za sedačky. Stále mu to nešlo.
"Jsi na řadě," připomněla své sestřenici Larisa. Daniela kývla a pomalu se postavila. Došourala se na místo Olgy. Chvíli přemýšlela, co by tak mohla předvést nakonec si podřepla, rozhodila ruce a čupěla, občas jednou rukou pohnula.
"CO to jako je?" vyprskl Petr.
"Hádejte!"
"Někdo z expedice?" zkusil štěstí Anton. Chemička zakroutila hlavou.
"Něco živého?" zkusila to Olga. Daniela se usmála a kývla.
"Zvíře?" tentokrát se ozvala Larisa.
"Ne!"
"Bože! To si snad kytka nebo co?" zasmál se Petr. Jeho kolegyně se zatvářila značně uraženě.
"No a? Tak to měla být kytka...Zkoušela jsem fotosyntetizovat!" zaprskla na obranu.

Další byla na řadě Larisa. Ve skutečnosti ji Daniela nevnímala. Vlastně se vykašlala na celou hru. Chtělo se jí spát a nadmíra alkoholu v krvi ji nutila k otupělosti. Zvedla se z kroužku nadšeně vřískajících a vydala se k Meredith. Tam se pohodlně usadila na kousku, který ji přítomný "potah" Meredith uvolnila. Doufala, že třeba něco řekne, začínalo jí být totiž špatně. V hlavě teď měla vygumováno...

Posledních pár chvil se věnovala pozorování stropu. To dělávala často, když už v sobě měla trochu opojných látek a pod sebou něco pohodlného. Dobrá, někdy do stropu zírala i střízlivá, ovšem po dlouhé práci, když nemohla usnout.
Právě si chtěla natáhnout nohy, když ovšem do něčeho, či spíše někoho, narazila.
"Jejda, Daniel, co ty tady?" vyjekla překvapeně až si málem vylila panáka v pravé ruce.
"Sedím..." odpověděla samozřejmě. "Děláš, jakoby jsi o mě nevěděla."
"Nevěděla, jak dlouho už tu jsi?"
"Chvíli, tak minutu dvě. Vždyť jsi mě pustila sednout." Snažila se jí připomenout.
"Jo? To nevím, já si před chvíli potřebovala pokrčit kolena..." zastyděla se a pokusila se změnit téma: "Víš, že vypadáš nějak pobledle?"
"No, rozhodně se tak cítím!" a předvedla dokonale opilou grimasu.
"Ani se nedivím, bylo toho na první den nějak moc..."

Předváděla hvězdnou bránu jak se vytáčí a zbylí tři spoluhráči to ne a ne poznat. Buď je chyba u mě nebo u nich, nedokázala pochopit, že to nepoznají.
"Eh, Jumper?" typovala Olja.
"Jumper?! Ne!"
jako dlaší se ozval Petr, který se už dostal ze své pasti mezi sedačkami."Eh, nebude to ta hvězdná brána?"
"Konečně!" ulevila si Larisa po pěti minutách předvádění kulatého antického zařízení.
Anton se začal smát. "To že byla hvězdná brána?"
"Jo, byla,"dala si ruce v bok. "I nováček jako Petr to poznal."
"To teda byla hodně divná," připojila se Olga. "Nějaké nové vytáčení měla."
"Tou by jsme se asi nikam nedostali," přisadil si ještě zoolog.
"Tsss," vypustila ze sebe Larisa a šla si raději sednout a nalít si panáka.

"Ani se nedivím, bylo toho na první den nějak moc..." povzdechla si Meredith.
"Máš pravdu, uklízení laboratoří, ranní pobyt na ošetřovně, tedy v mém případě. Je toho zkrátka moc," přidala se Daniela. Pohodlněji se opřela.
"To mi povídej, zítra to bude stejné...teda až na tuhle párty," usmála se dívka s dvěma panáky.
"Ne-li horší."
"Trochu optimizmu." Zase se usmála.
"Jo, ale při hordě těch papírů, co tam leží a při představě kocoviny je mi špatně už teď," povzdechla si znovu chemička.
"Nevíš kolik je hodin?" zeptala se v zápětí Daniela. Meredith chvíli mžourala na hodinky. Bylo to celkem obdivuhodné, jak to dokázala. V každé ruce držela panáka a ještě koukala na hodinky. Paráda!
"Jsou to moc mrňaví čísílka," prohlásila nakonec. Daniela se zasmála. Sama pohlédla na hodinky.
"Pravda...hm...něco tu vypadá jako dvojka a hned za tím je jednička!" prohlásila vítězoslavně.
"A ten zbytek je čtverka a pak to je už jedno," doplnila okamžitě doktorka Blacková.
"Takže, to je 21:40 a nějaký drobný...hm, to abych to tu ukončila, tedy pokud se chci dostat do postele před půlnocí," zatvářila se poněkud zvráštím způsobem Daniela...bylo jí zle.

Larisa se pri svém lehkém trucování podívala směrem, kde odpočívaly Daniela a Meredith. "Ale, ale vás to nějak zmohlo. A to byly jen dvě flašky."
"Jen?" nadzvihla ztěžka hlavu Meredith a hned ji nechala klesnout. "Já toho měla až moc."
Daniela přitakala. "Já taky."
"Nehodláte nás opustit, že ne?" Larisa nahodila výraz, že be jí to bylo moc a moc líto, kdyby tp teď zabalily. "Nezapomeňte, den má tady dvacet šest hodin."
"Kúril machorku charošij tabak, ljubil děvočku kak donskyj kazak...," Olga s Antonem začali zpívat ruské národní písně, začalo se to zvrtávat.

Tak tak zaznamela otázku Larisy přes zpěv jejích krajanů, který jí i přes rozdílnost národností připomněl domov... a postel.
"Opustit vás? To ještě tak půl hodiny nesvedu. Hlavně proto, že pokud se zvednu, určitě mě nebudou poslouchat spodní končetiny, tak proč to riskovat?!" přikrášlila trochu svůj stav.
"A to, že tady má den dvacet šest hodin je jenom dobře, "přidala se Daniela, "aspoň můžu o to dýl vyspávat kocovinu."
"Kam se poděl Petr?" všimla si Larisa najednou nepřítomnosti posledního člena oslavy.
Anton, který si právě doléval jí uměl odpovědět: "Ten se asi před minutkou s nezdravým výrazem odebral na Archu pravdy."
"Kam že?" zeptaly se Daniela a Meredith jednohlasně.
"Ále... to je takový místní slang. Prostě si šel odskočit."
"Archa pravdy... hmm, to nechci vědět jak říkáte třeba prádelně." povzdechla si geoložka a zase složila hlavu na kanape.

"Hmm, tak nad tím jsem ještě nepřemýšleli. Prádelna," myšlenka dát prádelně nějaký zajímavější název Antona zaujala. Vypadalo to že má na nějakou chvíli vystaráno o zábavu.
"Až na něco přijdeš," ozvala se Olga, "tak dej vědět." a dál si zpívala ruskou lidovou a Larise to nedalo a musela se připojit.
"...ej raskaša ty maja ej raskaša, ej raskaša ty maja ej raskaša. Kdě éto ulica kde... hej Danny, učila tě teta nějaký ruský lidový písničky? Třeba Kaťušu? Nebo Kalinku?"

Daniela se nad otázkou své příbuzné zamyslela. Lovila v paměti, možná našla nějaká slova, ale nikdy celou píseň...zapomněla je.
"Víš, naučila...ale...ehm, já si je nepamatuji," zastyděla se chemička. Larisa posmutněla.
"Nic si z toho nedělej, neumím zpívat," snažila se jí Daniela rozveselit. Sama nevěděla, jak zpívá, ale byla přesvědčená, že je to nejhorší, co může být. Jsou věci, ve kterých se lidé podceňují, Daniela se podceňovala ve zpěvu... a spoustě dalších věcí.
"Co ty Meredith? Zpíváš?" snažila se zachránit situaci.

Ruský zpěv ji začal lehce uspávat, jestli byl falešný nebo ne, stejně neuměla posoudit a v jejím stavu by to nesvedl ani Mozart. Otázka na její osobu ji vytrhla z klimbání.
"Co to? Zpěv? A JÁ?" zdůraznila svou osobu a začala se hloupě smát.
Larisa s Danielou se na sebe nejistě podívaly a konečně jí odebraly nedopité panáky, které ještě pořád držela.
"Už je nemusím dopíjet? To je fajn..." a než se ke slovu dostal někdo jiný, aby jí toto vyvrátil, raději dopověděla předchozí otázku: "Zpívám jedině v koupelně a to pokud jsem doma sama a sousedi jsou u moře na dovolené."
"Vy dvě přeháníte!" ohradila se Larisa.
"Víš to jistě?" otázala se její příbuzná s ďábelským výrazem ve tváři.
Meredith na tohle musela taky reagovat. "Jestli chceš, tak zazpíváme, ale pokud tím sem přivábíme všechny Přízraky z celé galaxie, tak to bude na tebe."
Daniela souhlasně přikývla.
Ve dveřích se objevil Petr, mající už lepší barvu, ale stejně s námahou dobelhal do nejbližšího křesla.

Nakonec Larisa přestala naléhat. Daniela se cítila unavená a pomalu nejistě vstala.
"Jsem ráda, že jsem vás poznala, ale můj mozek se dožaduje pravidelného přísunu spánku," prohlásila chemička. Všichni na ni hleděli.
"Pro ty, co neví, co je to spánek, tak to je ta činnost, kterou provozující každou noc." Zářivě se na všechny usmála a pomalím krokem vykročila ke dveřím. Nebylo jí nejlépe.
"Tak dobrou noc," zakřičela za ní Larisa i zbytek Rusů a zpívali dál. Momentálně jim to bylo jedno, jestli odchází. McNillová se stavila ještě v koupelně, kde si opláchla obličej. Po té se přesunula ke dveřím. Naposledy se podívala do místnosti a vykročila do chodem. Rozhodnuta strávit několik dalších hodin tím, že bude hledat svůj pokoj.
Chodby

Larisa se ještě skeptricky podívala za odcházející Danielou, ale už byla pryč. "No, snad najde cestu zpět."
"Kdyžtak za několik let náhodou najdeme hromádku kostí," prohodil nezi zpěvem Anton.
Archeoložka se na zoologa zakřenila. "Super." A dál to raději neřešila a připojila se ke zpěvu.
Petr s Meredith vypadali značně rozpačitě. Zádnou z těchto písní neznali, ale Olga neváhala a začala je učit slovíčka Kaťuši.

Po první sloce písně, kterou zaručeně do zítřejšího rána zapomene si taky potřebovala odskočit. Vrátila se ani ne po dvou minutách a v místnosti opět chyběl Petr, ale tentokrát i Anton. Jejího nechápavého pohledu si hned obě rusky všimly a se smíchem vysvětlily, že se chemik také rozhodl odejít na kutě, ale po třech vlastních krocích potřeboval někoho, aby s ním zvládl ty zbývající do jeho ubikace.
Zato Meredith chodila bez problémů, dokázala i znova zazpívat první sloku píseň o nějaké dívce, jejíž jméno si nedokázala vzpomenout a ještě ke všemu si pamatovala kolik toho vypila. Jasný signál k tomu, aby šla co nejdřív najít svou postel, protože tak za 30 minut jí nebude dvakrát dobře.
Když si Olga všimla jak se přesouvá k odchodu zamračila se na ni, oplátkou jí byl omluvný výraz.
"Je mi líto, ale na první den toho bylo celkem dost."
"A to ještě nic nebylo!" zavtipkovala Larisa a Olga souhlasně zakývala hlavou.
"To mě až tak nepřekvapuje..." usmála se ve dveřích, popřála jim dobrou noc a vyšla na chodbu s šílenou myšlenkou, že určitě potká ztracenou Danielu, jen si nebyla jistá po kolika dnech bloudění...

Olga s Larisou se dívaly na dveře, kterými zrovna odešla Meredith. Ticho jako první prolomila archeoložka.
"Hmm, zůstaly jsme samy."
"Což ale vůbec nevadí. Teď mi pěkně povíš všechbo co se stalo dneska na misi. Chci vědět všechny detaily. A hlavně jak sis začala s mým šéfem!" Nadhodila nadšeně téma seržant.
Larisa se musela zasmát. "A víš, že jsem to čekala."
"No tak mezdržuj. Na tohle čekám celý večer," Olga byla jako malé dítě těšící se na pohádku na dobrou noc a tak jí Larisa raději vyhověla a začala vyprávět co se ten den stalo. A raději začala ještě s vysvětlením jak přišla k sádře.
Posilněna alkoholem vypitým za celý večer dokázala Larisa vyprávět dobré dvě hodiny. A jelikož už ani Anton nepříšel tak se raději odebraly obě dvě na kutě.
Pokoj Larisy