28.5.2005, pondělí, 9:00

Daniela zrovna vycházela z jídelny a prohlížela si nějaké papíry. Věděla, že u Sofie v laboratoři se nachází spousta chemikálií, které by mohla potřebovat. Vlastně chtěla podrobit zkoušce tu její výbušninu, kterou použila v Hive ship. Pak vlastně ještě potřebovala nějaké jiné látky, na které si musela celý týden vyškemrávat povolení od Weirové. Nepřemýšlela moc o své cestě, celou dobu měla čenich zabořený v papírech, a tak se stalo, že najednou narazila. Rozhlédla se a vyděsila. Stála na balkónu.
„Ou, ještěže je tu to zábradlí,“ broukla si pro sebe. Najednou zjistila, že ani neví, kde je.
„S.O.S,“ zahučela. Rozhlédla se kolem. Vzpomněla na úžasného, dokonalého a....ehm, vzpomněla si na protivu McKaye. Snažila se zorientovat, ale problém byl v tom, že koukala na moře.
„Ech jo,“ povzdechla si a otočila se. Šla bloumat chodbami. Nevěděla jak dlouho hledala něco, ale naštvaně nakopla něžně každý květináč, který našla. Pak si unaveně sedla na nějakou sedačku. Tedy hlavně šlo o zoufalství. Vysílačku si neachala na pokoji. Už vážně nevěděla, co dělat. Mohla začít zpívat: ,Pomoc, pomoc!´, ale tím by lidi spíš odehnala.
„Dobrý den, doktorko,“ ozvalo se kousek od ní. Trhnutím vyskočila.
„Zachánče!“ vyjekla a zarazila se byl to ten nabubřelý McKay. Koukal na ni docela vyjeveně a měl pozvednuté oboří. „No, ehm,“ hlesla. „Víte, doktore, já jsem se tak trochu ztratila. Byla jsem začtená,“ zamávala slohami, „a pak jsem narazila na zábradlí na balkóně.“ Zrudla. Rodney se upřímně rozesmál.
„Jak se vám to povedlo?“
„Začetla jsem se a není to vůbec vtipné,“ zaprskala. Pak si ale povzdechla. „Zavedete mě tedy prosím k laboratoři poručíka Peletierové, a nebo mě tu necháte zemřít a ztratit se v chodbách?“ Udělala na něj psí očka.
„Máte štěstí, doktorko McLemonová...“
„McNillová,“ broukla. „McNillová!“
„Jistě, že mám cestu do její laboratoře,“ pokynul jí, aby jej následovala. Pomalinku cupitala za ní.
„A kam máte pak cestu?“ starala se a dohnala to na jeho krok. Pohlédl na ni.
„Mno,“ zamručel, „k poručíkovi. Potřebuji si od něj vypůjčit jednu látku na nový projekt.“ Přikývla, jako by rozuměla a pak spustila, co tam chce ona. Snažila se udržet konverzaci, ale po pár minutách to vzdala. Pravděpodobně ji neposlouchal. K jejímu překvapení chtěl, aby pokračovala. Pomalým krokem dorazili až k laboratoři Sofie. Zaklepali.
„Dále,“ ozvalo se zevnitř tolik zmámím hlasem. McKay otevřel a kupodivu (tedy byl i sám překvapen, že to udělal) nechal jít Danielu první. Vkročili společně do království vybuchující princezny.

Laboratoř Sofie