21.5. 2005, 10:00

"K čertu?! Co budeme dělat?" křičel na majora kapitán.
"Musíme to vzládnout..." odpověděl.
"Jo, co jiného nám zbývá?" podotkla pro sebe Meredith a dál si kryla hlavu.
Mezi místností s tolik potřebnými krystaly a chodbou zuřila přestřelka. Rychlý plán na omráčení stráží, uzmutí vybavení a ústupu se nevybavil, místo teď výsadek z Atlantis trčel stále na wraitské lodi bojující o jedinou možnost, jak se dostat domů a se značnou pravděpodobností se k nim blížily další stráže.
"Ještě ne mami..." ozval se právě se probouzející plukovník.
"Johne! Prober se už!" zatřásla s ním Larissa.
"Co se děje?" dotazoval se jakmile začal víc vnímat skutečnost.
Vedle sedící Zelenka mu dal krátkou odpověď: "Střílí na nás."
Pluvoník mu uštědřil jen nechápavý pohled a doplazil se pro informace k majorovi. Ten mu krátce shrnul situaci.
"Dobrá... a nemáte ještě stunner navíc?" Sheppard se dokonale probral a rozhodl se pomoci ukořistit ovládací krystaly.
"Tady plukovníku." strčila mu jeden Daniela, jež, ačkoliv doktor, střílela ze všech sil.

...

Během minuty bylo po přestřelce, omráčený párek wraithů ležel na podlaze a tým si bleskově sbíral vybavení.
"A kam teď?" zoufal si doktor Parish.
"Nejdřív pryč odsud..." podotkl Merwick a všichni mu dali za pravdu.

Vyběhli z místnosti, kde si vzali co bylo jejich, když se celou lodí rozezněl alarm.
"Do prdele," ujelo někomu. Wraithové zrovna zjistili, že jim chybí pár vězňů. Pozdě, ale přece, teď
"Máme problém," povzdechla si Sofie. "Zase."
"Musíme se dostat do hangárů a najít tam něco v čem odletíme," nadhodil hrubý plán Zelenka.
"Jak jste se sem dostali?" Chtěl vědět John, který se teprve kolem sebe pořádně rozkoukával.
"Doktor zprovoznil jednu starou athosianskou loď," vysvětloval mu za pochodu Merwick. "Která už bohužel nefunguje."
"Sakra," povzdechl si podplukovník.
"Budeme si muset najít jiný dopravní prostředek," prohodila Teyla.
najednou se celá jejich plížící se skupinka zastavila. "Máme společnost," sykl ze předu vedoucí Lorne. Hlas zvýšil, když po nich warithští vojáci začali střílet. "Kryjte se!"
Narozdíl od svých předešlých klegů se tito vojáci jen tak nedali. To se projevilo i na tom, že omráčili několik členů expedice. Jmenovitě ti schytal Merwick a Meredith.

"Sakra, musíme je odtáhnout," zaklel Lorne. Jejich velitel byl stále tak trochu mimo, tak převzal velení. "Pane, zvládnete nás s poručíkem chvíli kýt, aby sme je odtáhli do dostatečného bezpečí?"
"Proč bych to neměl zvládnout," nechápal Sheppard, ale jedno koleno se mu lehce podlomilo.
"Budu vás krýt," ani se neotočila, aby taky náhodou jednu neslízla.
"Dobře," přikývl Lorne. "Parishi, jdeme."
"Cože? Vždyť mě trefí," zatvářil se značně nešťastně, ale nic jiného mu nezbývalo. Pomocnou ruku také podala Teyla s Larisou a odtáhli omráčené spolubojovníky stranou.
"Jaký je stav," zeptal se na situaci major, když se vrátil do přední linie.
"Ještě jich zbývá pět, ale každou chvíli můžou dorazit jejich posily, musíme se odsud co nejrychleji dostat," obeznámila ho Sofie a skolila dalšího z Wraithů. "Už jen čtyři, pane."
"Vedete si dobře doktorko," pochválil Lorne Adrianu, které se lehce začervenala.
"A co ta výbušnina. Přece už nás jednou dostala ze šlamastiky, Sofie." ozval se Radek Zelenka.
"Nejasný výsledek, zamítnuto," zavrtěla hlavou.
"Moment doktor Zelenka má pravdu, když tady není východ, který bychom mohli využít, tak si jeden uděláme," napadlo majora.
"Ale neznáme naši přesnou pozici, klidně takhle můžu udělat díru do trupu a je po nás," podívala se v rychlosti na svého nadřízeného.
"To sice ano, ale já vám věřím poručíku, že nás odsud nějak dostanete. Budeme vás krýt," oznámil ji své rozhodnutí. Musela poslechnout.
"Dopr...," zaklela pro sebe, když se plížila do místnosti, ze které před okamžikem vyšli. "Jemu se to řekne, Věříme vám, ale ono to není tak lehké. Na propočet není čas...," mluvila si pro sebe.
"Mužu s něčím pomoct?" zeptala se Daniela, která se vydala za Sofií.
"Musíme výbušninu rozmístit tak, aby pokryla co největší pole, ale přitom nám ji ještě alespoň trochu zbylo," vytáhla z kapes malý balíček a několik rozbušek.

***

"Nééé mamíííí, já ještě nechci vstávat!" ohnala se malá Meredith po matčině ruce, která ji hladila po vláscích a probouzela ji ze sladkého bezvědomí spánku.
"Ale no tak, Mer... víš, že toho dneska máme hodně, venku je tak hezky a chtěla jsi jít na zahradu zasít ty semínka."
"Kytky!" Vypískla nadšením a už se kasala z postele a utíkala do koupelny.
Od mala projevovala zálibu ve všem, co se týkalo zeminy, ať to bylo její prosté obhospodařování, zpracování keramické hlíny, čímž se bavila za dospívání nebo její průzkum, který jí dnes nesl obživu a také výlet do cizí galaxie, kde se momentálně nacházela na palubě mimozemské lodi a v lehkém ohrožení života. Ale to ji teď příliš nezajímalo... Vzpomínkami se po omráčení na chvíli vrátila do dětských let a mínila si tu chvilku pořádně vychutnat...

***

"Rychle, máme volnou cestu!" zaslechla jako by ze sna ženský hlas. Kromě toho si uvědomovala, že se kolem ní nějak příliš "práší" kousky lodi a měla zalehnuté uši, jako po nějakém silném zvuku.
"Néé, já to chci ještě zalít..." Zamumlala ještě mírně zmatená, ale to už ji zvedali na nohy a křičeli něco o blížících se posilách...

Obě členky týmu pomohly omráčenému zbytku projít přes otvor, který před malým okamžikem vytvořily.
"Rychle... Za chvíli je neudržíme!" křikl na ně major Lorne, který zatím ještě odrážel útok.
"Pane," křikla na něj Peletierová, když všichni už byly na druhé straně otvoru. Lorne se zbylými bojovníky vyrazil k otvoru.
"Kde to jsem?" zmateně prohlásila Meredith.
"To bude dobré Mer," chlácholila ji Daniela, která ji podpírala.
"Ale já si chci jít hrát...," povídala dál nepřítomě.
"Tak ji jednu vražte, at se vzpamatuje," křikl na Danielu major. Daniela se na něj zamračila, ale neposlechla ho.
"Za chvíli bude v pořádku," promnul si čelo Alex.
"Jen aby," povzdechl si Sheppard.
"Honem tudy," křikla na ně Larisa, která byla nejdál od skupinky. Všichni se za ní vydali. Vleščenko, Merwik a Sheppard byli v přední linii a záda jim kryli Lorne a Peletierová. Ve středu se spíše drželi "civilisté". Běželi. Nevěděli kam, ale nezastavovali se.
"Rychle sem," zavelel major, který uviděl dveře.
"Kam to vede?" zajímal se Parrish. "Protože se zdá, že jsme zabloudili."
"Dobrý postřeh," ušklýbla se Sofie.
"Furt lepší tam, než tady," prohlásila Adriana a vešla jako první dovnitř.
Před nimi se rozprostřela obrovská hala.
"Majore, vy jste genius," zaradivala se Adriana. Lorne zčervenal.
"Dobrá práce," uznal John, který se očividně už dobře vzpamatoval.
"Nebudeme tady přece jen tak stát," navrhl Zelenka. "Měli bychom se poohlédnout po nějakém dopravním prostředku."
"Jdeme."

Skupinka se - stále značnou rychlostí - pohybovala po hangáru a přitom se snažila schovat před hlídkou, která se je pokoušela najít, dostihnout a možná jen zajmout. Přece jen jim lépe poslouží živí než mrtví, ale s tím, kolik jim už nadělali potíží, těžko říct.
"No bezva, jsme tady a co teď?" vydechla unaveně Meredith. Byla už při smyslech, ale po zásahu značně zmožená.
"Něco se tu musí přece najít..." zkoumal pohledem blízké i daleké okolí plukovník.
"Pozor!" Křikla najednou Sofie, když se proti nic vyřítila malá, ale dravá skupinka wraithů.
"Kolik jich tu proboha je?!" položil řečnickou otázku major, zatímco se kryli za nějakým organickým sloupem a po jednom trefovali stráže.
"Jdem!" zavelel brzy Sheppard a znovu se rozeběhli.
Doktorové, nezvyklí na vojenský dril už začínali mít drobné problémy tuhle situaci zvládat, přesto udržovali krok a pomáhali, seč jim schopnosti stačily.
"Doleva! Pojďme doleva!" křikl zničehonic Zelenka. Skupinka se zastavila, pár lidí do sebe vrazilo a plukovník s majorem se okamžitě dotazovali změny kurzu.
"Jsou tam zprovozněné letouny.Věřte mi!" Vysvětlil krátce a dodal svou mateřštinou: "Sakra pojďme nebo se odsud nedostaneme.."

Jako jedna z prvních zareagovala Sofie, která měla v doktora Zelenku plnou důvěru. Okamžitě vyrazila směrem, který ukázal Radek.
"Pane, pojďte už," zavolala na svého velitele.
"Alespoň někdo tady má rozum," zamumla si svou řečí doktor Zelenka.
"Rychle, jdeme," zavelel Sheppard.
"Ano, pane," odpověděli mu zbylí vojáci. I civilisté brzy pochopili, že ještě budou muset chvíli běžet. Nepřítel se blížil rychle.
"Zelenko, jste si jistý?" zavolal na něj Sheppard.
"Ano, podplukovníku," přikývl a zjevně, podle výrzu obličeje, si myslel svoje. Sofie se neubránila uchychtnití.
"Jak dlouho ještě," dýchavičně pravil Parrish.
"Už jen kousem, doktore," snažila se ho povzbudit Adriana, i když sama netušila jak dlouho ještě poběží.
"No to doufám, už toho začínám mít dost," chtěl se zastavit. Avšak kapitán ho chytil za paži a vlekl ho dál.
"Tohle zvládnete, nebo se chcete raději stát Wraithí stravou?" zeptal se ho.
"Ne to jistě nechci," zavrtěl hlavou.
"Tím jsem si jistý," přikývl Alex.
"Dokážete s tím letět?" zeptala se Larisa, když se konečně dostali před jejich nový dopravní prostředek.
"Myslím, že to brzo zjistíme," poznamenala její sestřenka Daniela.

"Takže?" zamručel Sheppard.
"No, tak jednoduše. Si stoupnete na ten plac a uvidíte," řekl Zelenka a vzal Johna za bundu a dovedl ho ke stíhačce. "Co jsem pochopil, tak tady tímhle..." snažil se mu co nejrychleji vysvětlit, jak a co má dělat. Johnovi sice chvíli trvalo, než mu něco došlo, ale raději nasedl. Všichni si poslušně stoupli na plácek a čekali, co se bude dít. K jejich překvapení stíhačka, ve které seděl podplukovník vzlétla, ale při prvním kole je nesklidila.

"To to neumí řídit?" zašklebil se Parish, když se Sheppardovi nepodařilo je napoprvé nabrat.
"Zmlkni!" vyjela už na něj Sofie. "Když by si to řídil poprvé, asi by se ti nevedlo lépe," už se sama divila, že to vypustila z úst. Zastávala se Shepparda, musí být někde chyba v matrixu.
"Dobře, snad sem toho tak moc ne," raději ztichl, když viděl její výraz.
"Krýjte se!" zavolal kapitán. Wraithí jednotky už byly tady.
"K zemi!" zavolal v ten samý okamžik major. Všichni si lehli co nejrychleji na zem. V ten moment opakoval podplukovník svůj nálet a tentokrát úspěšně. Všechny pohltilo jasné světlo...

Sheppard proletěl za Wraithského "hangáru" do vakua. Z téhle stíhačky to vypadalo všechno zvláštně. Pousmál se a letěl na planetu. Za ním se nikdo nehnal. Přesto počkal nějakou dobu, dokud Hive Ship neodletěla. Sám se divil, že mají takové štěstí. Největší srand teprve měla přijít.
Dobrých deset minut mu trvalo než všechny vyhodil na planetě a dalších dvacet, než přistál. Skoro jako hrdna se vydal k místu, kde všechny nechal.
K jeho zklamání všichni leželi na hromadě a sotva se pohli. Po pěti minutách přišel k sobě první.
"Kde to jsem?" zasténal Zelenka, který ležel pod Lornem a sotva se mohl pohnout. John se mu snažil vše vysvětlit, ale zblblému Radkovi to zatím nedocházelo. O pár minut později se začali probouzet i všichni ostatní. Blábolili a zmateně se pohybovali. John si připadal jak v blázinci.

"Ne-e! Nechte ty kameny, kde jste je našli. Když se to smíchá bude to na..." mumlala Meredith, zatímco pomalu přicházela k sobě. Tenhle den na jejím psychickém zdraví určitě zanechá své stopy, už byla podruhé během pár hodin značně mimo sebe a to bez vlastního přičinění.
"Doktorko, proberte se!" Někde z dálky se ozýval mužský hlas.
Pořád měla pocit, že je na Zemi na výzkumných pracech ve střední Africe. "Jo, jo za chvíli jsem u vás, jenom dokončím tohle."
"Doktorko!" zvýšila se tónina mluvícího hlasu.
Meredith si protřela oči, pomalu a s námahou je otevřela.
Nalevo od ní rostl poklidný šumící les, nad hlavou jí svítilo slunce a po její pravé ruce se skláněl Lorne nad Adrianou. Cítila se zklamaná... a hodně, hodně ji bolely záda.
"Tak kdo bral ty krystaly?" Všimla si nervozity ve skupince Zelenka-Sheppard-Peletierová.
"No určitě tam nezůstaly, to vím." uklidňovala situaci poručík.
"Jak je ti?" Sklonil se k ní právě Alex.
"Co? No.. Jo, asi to přežiju." Usmála se na něj a nechala si pomoct na nohy.
"To jsem rád. A teď mě na chvíli omluv, někdo už musí vzbudit doktora Parrishe." Nasadil zlověstný úsměv.
Všichni už byli jakž takž při vědomí, kontrolovali počty svých končetin a tělesných otvorů, ale nikdo neprojevoval žádné fyzické změny.
"Meredith, nemáš u sebe ovládycí krystalyk bráně?" Křikla na ni o chvilku později Sofie.
"Já?" Zarazila se, ale prohledala si kapsy, kdyby náhodou."Ne, nemám."
"Musel je brát někdo z vědců, vojáci měli dost práce..." vzpomínal plukovník na problematickou situaci.
"Ehm... máte pravdu pane." Ozvala se vedle něj Daniela a něco svírala v rukou.
"Díky bohu. Jdu je instalovat, ať jsme co nejdřív pryč." Popadnul Radek krystaly.
"Doktore..." zavolala na něj John.
"Ano?" Zastavil se neochotně Zelenka.
"Brána je na druhou stranu." Upozornil jej voják a pro jistotu i namířil prst na vršek zařízení, které vyčnívalo nad blízkým stromovím.
"Ještě někdy se nechám vézt wraithskou stíhačkou, no to by mě mo..."
Zaslechli doktorovo dvojjazyčné mumlání, když kolem nich procházel.

Zelenkovi trvalo chvíli než se vzpamatoval na tolik, aby zapojil krystaly. Kolem něj se vytvořila skupinka štěbetajících vědců, kteří se dostávali do šoku z toho, co se jim stalo. Každý to bral jinak. Daniela s Meredith seděli na trávě a prohazovali něco typem, že mohlo být hůř. Doktor Parish pobíhal hystericky okolo a chytal záchvaty. Vojáci hlídali okolí. Všichni se však zhodli na tom, že mohli dopadnout jako sváča pro Wraithy.
Major Lorně odvážně a důležitě vyťukal symboly a brána se postupně rozzářila. Zní se vydral vír. Chvíli trvalo než se po výru ustálila modrá hladina která zářila. Všichni se těšili domů. Chtěli si odpočinout. John zadal kód a pak Sofie počkala s Alexem. Do brány s ním vstoupila jako poslední. O pár vteřin později se brána opět zavřela a planeta ztichla.

Atlantis místnost s bránou